Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 13. 01. 18
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Little Italy

za Sun Jan 14, 2018 11:28 am
Včera až do tří do rána seděl s Pauliem u něj doma, popíjeli a náramně se bavili. Mluvili většinou o hloupostech, poslouchali rádio a povídali si historky z doby, kdy byl Frank v zámoří. Nechtělo se mu jít domů, občas totiž zapomněl, že je zpátky v Empire Bay, jenže Paul začal být příliš sdílný a začal detailně popisovat nedávnou schůzku s jednou lehkou slečnou. Mladý talián proto vypadl domů a zanechal kamaráda samotě a skrytým úchylnostem.
To ráno se neprobudil tak brzy, jak původně očekával. Měl v plánu zajít na snídani k Luigimu, dát si pořádně velkou porci speciálně pro něj udělaných lívanců, navštívit Paula s kocovinou a jen tak se poflakovat do té doby, dokud by nedostal nějaký nový úkol od Rizzových chlapců. Jenže vstát v půl desáté bylo těžší, než by si kdo myslel. Hodinu se válel v posteli, než byl schopný se vyškrábat na nohy, z trenclí a tílka se převléknout do obleku. Nezapomněl na svou pistoli a klíče od bytu, narazil si na hlavu klobouk a vyrazil ven. Šel pěšky, neměl to od bytu daleko.
Vůní doutníků, dobrým jídlem a  drahou kořalkou načichlý lokál mu přišel najednou už tak běžný, že jeho mozek ani nezareagoval a raději rychle zaplul k nejbližšímu volnému stolu. Byl z nějakého důvodu tak rozlámaný, že se mu vůbec, ale vůbec nechtělo z toho místa zvedat. Naštěstí dorazil sám Luigi. Místo palačinek si zatím Frankie objednal velký hrnek kávy, to bylo to jediné, co teď potřeboval. Unavenýma očima brousil po místnosti, prohlížel si tváře různých Lucovo lidí a přemýšlel. Ne nad něčím důležitým, jen tak přemýšlel nad vším možným. A pak dorazilo jeho kafe. Blaženě té tmavé, až černé tekutiny usrkl a na tváři se mu objevil spokojený výraz. Teď už jen zbývala ta snídaně a ten den by nakonec nezačal tak špatně, jak se obával prve.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 12. 01. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Little Italy

za Sun Jan 14, 2018 12:15 pm
Paradoxně dnes nemá nic moc co na práci, ale on nikdy nebyl ten typ, co by vydržel dlouho doma. Vzhledem k majetku kmotra asi nebude překvapení, že bydlí s ním i nejbližší rodinou, jelikož dům je spíše menším panstvím a kmotr zkrátka a dobře vždy trval na tom, aby byla rodina pohromadě. Nemá proč protestovat. Kancelář stojí nedaleko bydliště a vše má tedy pěkně po ruce. Dnes ovšem nemá na starost nic víc, než vytřídění několika papírů ohledně nudných klientů, kteří se soudí o majetek. Denní rutina.
Jako obvykle se probudil brzy ráno ve své až příliš velké posteli v nebetyčně velkém pokoji s ještě větším množstvím komod, skříní a pečlivě seřazených stojanů s činkami. Pochopitelně nemohl ihned po probuzení vynechat zhruba hodinové protažení svalů v podobě několika kliků, xklapovaček a dalších poměrně obyčejných cviků. Sety poté uzavřel chladnou sprchou a dentální hygienou. Poté se oblékl do bílé košile, přes kterou navlékl černou vestu, stejně barevné sako a stejně takové kalhoty i naleštěné boty. Samo sebou nesmí chybět černá kravata, stříbrné hodinky a nedbale učesané vlasy, které si z velké části žijí svým vlastním životem - patce se prostě líbí v jeho tváři. Zrovna když v zrcadle kontroloval, jestli je všechno dokonale upravené, napadlo ho, že by během dneska měl zajít k holiči. Několikadenní strniště už začíná být vyloženě nevkusné. Ještě popadl svůj černý kufr a vypadl z domu.
Nyní je na cestě vstříc Luigimu ve svém vínovém Lancesteru. Restaurace není nijak daleko, takže před ní zastaví za několik mizerných kilometrů. Kmotr ho pověřil výběrem toho správného člověka na docela obyčejnou práci.
"Dobré ráno, zlatíčko." Pozdraví uvnitř servírku, která mu zrovna prošla pod očima. Věnuje děvčeti ten medosladký úsměv, který v lidech vyvolává celou škálu emocí. U některých si svým úsměvem vydobyl pověst sympatického hejska, u jiných zas slizkého hada. Vzhledem k pohledu servírky však naštěstí právě ona patří k té první skvadře. Ještě k dívce pobroukne, že by si dal palačinku s jahodami, než se rozejde dál do lokálu.
Cestou ho zdraví několik mužů z rodiny. I třeba jen těch, kteří s ní spolupracují docela nepřímo. Nemusí se však dvakrát rozmýšlet, aby věděl, kdo se pro práci dokonale hodí - mladej Frankie si pozornost získá okamžitě.
"Dobré ráno." Prohodí teatrálně. "Máš volno? Potřeboval bych s tebou prohodit pár slov." Úsměv zůstává na tváři a soudě dle tónu se nezdá, že by se jednalo o něco kdovíjak závažného. Frankie je v rodině teprve chvíli, ale je si zcela jistý, že má něco, co tolik mužů postrádá - mozek. Počítá tedy s tím, že Frakie tuší, že pokud pro něj něco má, nebude to ničím zvláštní. Ostatně Don nemůže nováčkům přisuzovat nic velkého, nebylo by to zrovna inteligentní.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 13. 01. 18
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Little Italy

za Sun Jan 14, 2018 1:26 pm
Od páru chlapů od vedlejšího stolu si vypůjčil dnešní noviny a jako každý jiný den je před sebou rozložil a očima pročítal důležité i zbytečné články. Vždycky ho to nutilo uvažovat, kolik lidí v novinách mají rodiny v Empire Bay pod palcem a jestli vůbec existuje tisk, který by opravdu psal jen pravdu a žádné hloupé výmysly a lži na ochranu nekalostí dějících se ve městě. Počasí ho také nikterak nepřekvapilo, sněžit mělo podle všeho ještě do konce ledna. Nevadilo mu to, naopak měl sníh docela rád a nejednou se připletl mezi děcka uprostřed sněhové války a všechny zkouloval tak důkladně, že se nakonec všichni proti němu postavili společně a on je nechal vyhrát. Jo, děti měl docela rád. Často se dali využít jakožto nenápadné malé krysy, vešli se všude a vzkazy nosili líp než kdejaký poslíček. Frank se napil kávy a přetočil na další stranu.
Byl tak začtený do článku o osvobození Osvětimi, že si nevšiml, že do lokálu dorazil consigliere James. Až jeho hlas donutil Franka vzhlédnout. Jakožto pěšák málokdy jednal o práci přímo s někým tak mocným, většinou to šlo přes caporegimes nebo přes Paula, nicméně se ozvaly jeho vojenské zvyklosti. Odložil noviny, narovnal se a nehodlal nic posrat.
„Dobré i vám, pane Harwoode,“ řekl a zakýval hlavou na souhlas, „ ano, samozřejmě.“ Frankovi došlo, že tu nebude James jen tak, že se nezastavil na kus řeči při snídani a povídat si o nechuťárnách jako Paulie. Byl zvědavý, hodně zvědavý. Třeba to bylo něco důležitého, nějaký důležitý úkol, na který se Frankie hodil. Ale přeci pracoval pro rodinu jen chvilku, proč se nezeptali někoho zkušenějšího?
Zastavil svůj tok myšlenek a plně se soustředil na to, co se mu Harwood chystal říct.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 12. 01. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Little Italy

za Sun Jan 14, 2018 2:12 pm
Přisedne si tedy ke stolu a kufr odloží na zem po své pravici. Samozřejmě by úkol šel k jednomu ze šéfů, ale nemůže si ujít možnost poznat nové členy rodiny. Ostatně nikdy nevíte, kdy se může jednat o podvodníka, ačkoliv zas je tu ta inteligence která - jak tuší - doufejme  nepovolí Frankovi zkoušet nic, co by nebylo v souladu s rodinou. "Jamesi." Nabídne neformálně. Ačkoliv mu rodina přezdívá Jimmy, Frankovi zatím takový luxus povolit nehodlá.
"Slyšel jsem, že ses v rodině zabydlel. To je dobře." Prohodí řečnicky. Aniž by čekal na jakoukoli reakci, pokračuje. "Ale ačkoliv bych si opravdu rád promluvil, nejspíše bude lepší první vyřídit práci a potom můžeme mluvit o čemkoli budeme chtít." Černý kufr vytáhne na stůl, otevře jej a vyjme malé černé desky. Opět zavřený kufr zaklapne a odloží zrovna včas na to, aby servírka  položila objednávky. Děvčeti letmo poděkuje a desky přisune k Frankovi.
"Určitě znáš kasíno Moonlight, že? Nuže, jeden z našich roztomilých krupiérů dostal přes hubu, což vážně není moc pěkné. Kmotr si na své zaměstnance potrpí." Pokud Frank desky otevře, uvidí fotku muže ve věku Jamese. Světlovlasý muž v pomačkané košili je na fotce vyšklebený v povrchním výrazu. Desky ještě obsahují dva různé papíry ohledně detailů jako je adresa a místa, kde by se mohl zdržovat. Consilieri si evidentně dává záležet. "Tenhle Steven Smith - možná jsi slyšel o jeho tatínkovi, vlastní menší noviny - prohrál v pokeru a vybil si zlost na Johnovi z kasína. Tatínek mimochodem začíná strkat nos tam, kde ho nikdo nechce. Mohl bys nějak zařídit, aby oba dva věděli, že pokud to takhle bude pokračovat, bude každý nešťastný?" Vysvětlí téměř jako kdyby mluvil o dětech, které si navzájem kradou hračky. Jestliže Frank prolistuje Sešité dokumenty osvětlující Stevena, uvidí další štos o dvou stranách s fotkou muže přibližně ve věku Dona. Jeremy Smith, zmíněný otec útočníka.
Čekání na reakci si krátí ukrojením prvního kousku palačinky.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 13. 01. 18
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Little Italy

za Sun Jan 14, 2018 2:59 pm
Nabídka tykání ho trochu zaskočila, proto jen přikývl a uvnitř hlavy přepsal vykání na tykání. Oči z Jamesovi tváře se přesunuly na černý kufřík a pečlivě ho pozorovaly. Každý pohyb, každé vrznutí pantů mu neušlo. Zvědavost ho hlodala, ale navenek působil klidně, soustředěně. Očekával rozkazy, které hodlal splnit. Nedovolil by si neuposlechnout někoho jako byl Harwood, to by jistě nedopadlo jeho vítězstvím. Spíš by opustil tento svět po kratičkých dvaceti letech. Černé desky přisunul blíže k sobě a otevřel je. „Moonlight? Ano, znám, s Paulem jsme tam jednou byli.“ Snažil se pozorovat jak Jamese tak desky, aby nepůsobil neslušně a ignorantsky. Tu a tam přikyvoval na důkaz porozumění, listoval v deskách a dával dohromady nějaký menší plán. Prohlídl si adresu, znovu očima přeskenoval fotografii Stevena a několikrát přetočil papíry tam a zpět, opakujíc si v duchu důležitá fakta, jenž by si měl zapamatovat. Bezeslova řešel k dalšímu listu, tentokráte o Smithovi starším. Prošel dokumenty stejně jako ty předchozí
„Rozumím. Takže trochu poupravit košili?“ zeptal se. Vždycky to tak bylo. S někým zkusit promluvit ohledně něčeho, do čeho by se němli míchat a pokud nespolupracovali nebo ignorovali, k té domluvě se přidala ještě rána nebo dvě, pár výhružek a ejhle, najednou to šlo. Jistěže ne vždycky to šlo tak hladce a občas se musela vytáhnout i zbraň nebo se něco záhadně zničilo, ztratilo... zkrátka to vždycky dopadlo tak, že onen hlupák nakonec na vše přistoupil a stal se hodným beránkem. Nebylo snad nic, čeho by Famiglia nakonec nedosáhla.
Desky zaklapl a přisunul je zpět k druhému muži. „Zajedu tam hned po snídani, nemusíte se obávat.“
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 12. 01. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Little Italy

za Mon Jan 15, 2018 4:40 pm
Pokrčí rameny. "To už nechám na tobě. Uprav ho, ať nedělá ostudu." Ukrojený kousek nabodne na vidličku i s půlkou jahody. Dá si záležet, aby sousto zahrnoval notný  obláček šlehačky a potěší se jeho chutí. "Don Rizzo bude rád, když bude i jeho tatínkovi jasné, že máme výhodnou dohodu. Jistě chápeš." Dodá, když má ústa znovu prázdná.
"A co je novýho?" Napíchne další kousek těsta. Úsměv. Palačinky se jim asi vážně povedly. "Dostal ses sem přes Paulieho, že?" Promluví s prázdnou pusou a příbor na moment odloží. Jeho pozornost zaujme pár, který vešel do restaurace. Chvíli postaršího muže se ženou hypnotizuje očima - poněkud nedůvěřivě - ale brzy ztratí zájem a vrátí oční kontakt zpět Frankovi. "Co tě k tomu vlastně vedlo?" Nakloní hlavu zlehka na stranu. Je si jistý, že smrti se jako voják nebojí. Peníze jsou vždy možnost, ale jsou i mnohem lepší příležitosti, jak se dokáže bývalý voják uplatnit a je si jistý, že nejsou placeny špatně. Nuže, on nemá právo jakkoli soudit. Od právníka se čeká, že bude bránit zákony hlava nehlava, ale morální kompas měl vždy uvolněný a ostatně pokud chcete protijed, musíte využít pár kapek jedu, ne?
"Až budeš hotovej, stav se u kmotra. Bude tam pár dní většina rodiny, jistě jsi ještě nepotkal všechny. Tony bude slavit narozeniny." Pozvánka na narozeniny cizí osoby může být možná trochu směšná, ale v rodině se to bere za samozřejmost. Každý je vítán.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 13. 01. 18
Age : 21
Zobrazit informace o autorovi

Re: Little Italy

za Mon Jan 15, 2018 5:56 pm
„Dobře,“ přikývl a na moment se zahrabal ve své vlastní hlavě. Netroufal si něco posrat, nedostal by peníze a akorát by si přidělal problémy. Hodlal to udělat čistě a sám, nevzbudit zbytečný povyk a byl si jistý, že ani jeden Smith si netroufne do záležitostí rodiny nadále strkat nos nebo nedej bože někomu vyzpívat nějakou hloupost. Na lívance skoro zapomněl a zatímco byl James zaneprázdněn svou vlastní snídaní, Frank mávl rukou na hostinského. Ten už věděl.
Napil se své kávy a znovu zvedl oči k Harwoodovi. „No, když jsem se vracel z Evropy, poprosil jsem Paulieho, jestli by mi nemohl pomoct sehnat nějaký ten flek. Armáda mi sice dávala dvacet dolarů týdně, ale chtěl jsem mít samozřejmě víc než jen to.“ Zašklebil se a své rty znovu smočil v horkém kafi. Takhle si vydělá stokrát víc než by kdy dostal v docích nebo kdekoliv jinde. Navíc se začínalo na tatíkovi projevovat stáří a alkohol a těžká práce mu v tom příliš nepomáhaly. Dokonce i zaslechl, že si udělal u někoho ve městě dluhy a nedařilo se mu to splatit. Carlo se odstěhoval s rodinou na druhý konec Států a Sára jako sekretářka toho sama zřejmě moc nesvedla. Napřímil se a trochu překvapeně na Jamese pohlédl. Věděl, že rodina je zkrátka jako rodina, ať už do ní patří pokrevní členové nebo ne, ale jakožto obyčejný soldato to vážně nečekal. Už jen to, že s ním mluví sám consiglieri považoval za ohromnou poctu.
„Jistě, přijdu rád. Děkuji. V kolik hodin? Nebo je to jedno?“ Na rtech se mu objevil potěšený úsměv. Najednou si ale začal lámat hlavu s dárkem. Bylo přeci neslušné přijít bez něj, alespoň tak ho to matka učila. Bohužel ani za boha nemohl přijít na to, co Tonymu přinést. I když, Paulie jistě bude vědět, většinou je to mistr pitomých, ale skvělých dárků. Pokud ovšem není příliš opilý, pak navrhuje samé ohavnosti. Ještě na střední chtěl Sáře k narozeninám dát v krabičce vyražené zuby chlapce, kterého se nemohla zbavit ani po několika důrazných ne.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 12. 01. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Little Italy

za Mon Jan 15, 2018 9:00 pm
Zatímco poslouchá tu výmluvnou historku o armádě, Adamovo jablko v krku poskočí v polknutí dalšího sousta. Organizovaný zločin měl vždy větší kouzlo, než poslíčkování pro někoho, kdo chce vaši duši čistě jako nástroj k úspěchu. Samozřejmě mafie se od takových cílů zas tak neliší, no okolnosti jsou zcela odlišné. Zatímco armádní velitelé sotva znají Vaše jméno a ti, kteří válku začali Vás vůbec neznají, mafie se skládá z rodiny. Je přesvědčený, že ne každá rodina funguje tak důvěrně, jako ta jejich, ale to už je vedlejší. Brzy polkne i poslední sousto palačinky, složí příbor na talíř a ubrousek použitý na rty strčí pod něj.
"Nemělo by ti to trvat tak dlouho, ale když přijedeš zejtra na dvanáctou, bude to tak akorát." V nevýrazném úsměvu povytáhne koutek. "Rád pije. Absolutně cokoliv." Bylo mu jasné, že přemýšlí o dárku. Tahle jeho schopnost několika mužům v rodině dokázala nahnat husí kůži. Žít ve středověku, dost možná by shořel na hranici za čarodějnictví, protože jeho instinkt často dokáže hraničit s telepatií. Možná i jen proto by se jen tak někdo neodvážil Capovi lhát - pokud by ho neodhalil sám kmotr, jeho kmotřenec by faleš prokoukl snadno. Přeci jen dosazení do funkce ve které se nachází musí mít své důvody. Zvedne se od stolu a popadne kufr, který přehodí do levé ruky.
"Musím ještě zařídit pár věcí, Franku, ale rád jsem tě poznal. Kmotr na tebe spoléhá, tak se nezachovej jako debil." Větu, která je vrcholem ležérnosti nějakým způsobem dokáže přednést naprosto profesionálním tónem. Nabídne muži ruku. "Měj se." A spolu s tím odejde z restaurace. Bez placení? Samozřejmě. Přeci tu nebude platit. Spropitné však pro slečnu nechal víc, než bohaté.
Sponsored content

Re: Little Italy

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru