Little Italy

Paradoxně dnes nemá nic moc co na práci, ale on nikdy nebyl ten typ, co by vydržel dlouho doma. Vzhledem k majetku kmotra asi nebude překvapení, že bydlí s ním i nejbližší rodinou, jelikož dům je spíše menším panstvím a kmotr zkrátka a dobře vždy trval na tom, aby byla rodina pohromadě. Nemá proč protestovat. Kancelář stojí nedaleko bydliště a vše má tedy pěkně po ruce. Dnes ovšem nemá na starost nic víc, než vytřídění několika papírů ohledně nudných klientů, kteří se soudí o majetek. Denní rutina.
Jako obvykle se probudil brzy ráno ve své až příliš velké posteli v nebetyčně velkém pokoji s ještě větším množstvím komod, skříní a pečlivě seřazených stojanů s činkami. Pochopitelně nemohl ihned po probuzení vynechat zhruba hodinové protažení svalů v podobě několika kliků, xklapovaček a dalších poměrně obyčejných cviků. Sety poté uzavřel chladnou sprchou a dentální hygienou. Poté se oblékl do bílé košile, přes kterou navlékl černou vestu, stejně barevné sako a stejně takové kalhoty i naleštěné boty. Samo sebou nesmí chybět černá kravata, stříbrné hodinky a nedbale učesané vlasy, které si z velké části žijí svým vlastním životem - patce se prostě líbí v jeho tváři. Zrovna když v zrcadle kontroloval, jestli je všechno dokonale upravené, napadlo ho, že by během dneska měl zajít k holiči. Několikadenní strniště už začíná být vyloženě nevkusné. Ještě popadl svůj černý kufr a vypadl z domu.
Nyní je na cestě vstříc Luigimu ve svém vínovém Lancesteru. Restaurace není nijak daleko, takže před ní zastaví za několik mizerných kilometrů. Kmotr ho pověřil výběrem toho správného člověka na docela obyčejnou práci.
"Dobré ráno, zlatíčko." Pozdraví uvnitř servírku, která mu zrovna prošla pod očima. Věnuje děvčeti ten medosladký úsměv, který v lidech vyvolává celou škálu emocí. U některých si svým úsměvem vydobyl pověst sympatického hejska, u jiných zas slizkého hada. Vzhledem k pohledu servírky však naštěstí právě ona patří k té první skvadře. Ještě k dívce pobroukne, že by si dal palačinku s jahodami, než se rozejde dál do lokálu.
Cestou ho zdraví několik mužů z rodiny. I třeba jen těch, kteří s ní spolupracují docela nepřímo. Nemusí se však dvakrát rozmýšlet, aby věděl, kdo se pro práci dokonale hodí - mladej Frankie si pozornost získá okamžitě.
"Dobré ráno." Prohodí teatrálně. "Máš volno? Potřeboval bych s tebou prohodit pár slov." Úsměv zůstává na tváři a soudě dle tónu se nezdá, že by se jednalo o něco kdovíjak závažného. Frankie je v rodině teprve chvíli, ale je si zcela jistý, že má něco, co tolik mužů postrádá - mozek. Počítá tedy s tím, že Frakie tuší, že pokud pro něj něco má, nebude to ničím zvláštní. Ostatně Don nemůže nováčkům přisuzovat nic velkého, nebylo by to zrovna inteligentní.

Přisedne si tedy ke stolu a kufr odloží na zem po své pravici. Samozřejmě by úkol šel k jednomu ze šéfů, ale nemůže si ujít možnost poznat nové členy rodiny. Ostatně nikdy nevíte, kdy se může jednat o podvodníka, ačkoliv zas je tu ta inteligence která - jak tuší - doufejme  nepovolí Frankovi zkoušet nic, co by nebylo v souladu s rodinou. "Jamesi." Nabídne neformálně. Ačkoliv mu rodina přezdívá Jimmy, Frankovi zatím takový luxus povolit nehodlá.
"Slyšel jsem, že ses v rodině zabydlel. To je dobře." Prohodí řečnicky. Aniž by čekal na jakoukoli reakci, pokračuje. "Ale ačkoliv bych si opravdu rád promluvil, nejspíše bude lepší první vyřídit práci a potom můžeme mluvit o čemkoli budeme chtít." Černý kufr vytáhne na stůl, otevře jej a vyjme malé černé desky. Opět zavřený kufr zaklapne a odloží zrovna včas na to, aby servírka  položila objednávky. Děvčeti letmo poděkuje a desky přisune k Frankovi.
"Určitě znáš kasíno Moonlight, že? Nuže, jeden z našich roztomilých krupiérů dostal přes hubu, což vážně není moc pěkné. Kmotr si na své zaměstnance potrpí." Pokud Frank desky otevře, uvidí fotku muže ve věku Jamese. Světlovlasý muž v pomačkané košili je na fotce vyšklebený v povrchním výrazu. Desky ještě obsahují dva různé papíry ohledně detailů jako je adresa a místa, kde by se mohl zdržovat. Consilieri si evidentně dává záležet. "Tenhle Steven Smith - možná jsi slyšel o jeho tatínkovi, vlastní menší noviny - prohrál v pokeru a vybil si zlost na Johnovi z kasína. Tatínek mimochodem začíná strkat nos tam, kde ho nikdo nechce. Mohl bys nějak zařídit, aby oba dva věděli, že pokud to takhle bude pokračovat, bude každý nešťastný?" Vysvětlí téměř jako kdyby mluvil o dětech, které si navzájem kradou hračky. Jestliže Frank prolistuje Sešité dokumenty osvětlující Stevena, uvidí další štos o dvou stranách s fotkou muže přibližně ve věku Dona. Jeremy Smith, zmíněný otec útočníka.
Čekání na reakci si krátí ukrojením prvního kousku palačinky.

Pokrčí rameny. "To už nechám na tobě. Uprav ho, ať nedělá ostudu." Ukrojený kousek nabodne na vidličku i s půlkou jahody. Dá si záležet, aby sousto zahrnoval notný  obláček šlehačky a potěší se jeho chutí. "Don Rizzo bude rád, když bude i jeho tatínkovi jasné, že máme výhodnou dohodu. Jistě chápeš." Dodá, když má ústa znovu prázdná.
"A co je novýho?" Napíchne další kousek těsta. Úsměv. Palačinky se jim asi vážně povedly. "Dostal ses sem přes Paulieho, že?" Promluví s prázdnou pusou a příbor na moment odloží. Jeho pozornost zaujme pár, který vešel do restaurace. Chvíli postaršího muže se ženou hypnotizuje očima - poněkud nedůvěřivě - ale brzy ztratí zájem a vrátí oční kontakt zpět Frankovi. "Co tě k tomu vlastně vedlo?" Nakloní hlavu zlehka na stranu. Je si jistý, že smrti se jako voják nebojí. Peníze jsou vždy možnost, ale jsou i mnohem lepší příležitosti, jak se dokáže bývalý voják uplatnit a je si jistý, že nejsou placeny špatně. Nuže, on nemá právo jakkoli soudit. Od právníka se čeká, že bude bránit zákony hlava nehlava, ale morální kompas měl vždy uvolněný a ostatně pokud chcete protijed, musíte využít pár kapek jedu, ne?
"Až budeš hotovej, stav se u kmotra. Bude tam pár dní většina rodiny, jistě jsi ještě nepotkal všechny. Tony bude slavit narozeniny." Pozvánka na narozeniny cizí osoby může být možná trochu směšná, ale v rodině se to bere za samozřejmost. Každý je vítán.

Zatímco poslouchá tu výmluvnou historku o armádě, Adamovo jablko v krku poskočí v polknutí dalšího sousta. Organizovaný zločin měl vždy větší kouzlo, než poslíčkování pro někoho, kdo chce vaši duši čistě jako nástroj k úspěchu. Samozřejmě mafie se od takových cílů zas tak neliší, no okolnosti jsou zcela odlišné. Zatímco armádní velitelé sotva znají Vaše jméno a ti, kteří válku začali Vás vůbec neznají, mafie se skládá z rodiny. Je přesvědčený, že ne každá rodina funguje tak důvěrně, jako ta jejich, ale to už je vedlejší. Brzy polkne i poslední sousto palačinky, složí příbor na talíř a ubrousek použitý na rty strčí pod něj.
"Nemělo by ti to trvat tak dlouho, ale když přijedeš zejtra na dvanáctou, bude to tak akorát." V nevýrazném úsměvu povytáhne koutek. "Rád pije. Absolutně cokoliv." Bylo mu jasné, že přemýšlí o dárku. Tahle jeho schopnost několika mužům v rodině dokázala nahnat husí kůži. Žít ve středověku, dost možná by shořel na hranici za čarodějnictví, protože jeho instinkt často dokáže hraničit s telepatií. Možná i jen proto by se jen tak někdo neodvážil Capovi lhát - pokud by ho neodhalil sám kmotr, jeho kmotřenec by faleš prokoukl snadno. Přeci jen dosazení do funkce ve které se nachází musí mít své důvody. Zvedne se od stolu a popadne kufr, který přehodí do levé ruky.
"Musím ještě zařídit pár věcí, Franku, ale rád jsem tě poznal. Kmotr na tebe spoléhá, tak se nezachovej jako debil." Větu, která je vrcholem ležérnosti nějakým způsobem dokáže přednést naprosto profesionálním tónem. Nabídne muži ruku. "Měj se." A spolu s tím odejde z restaurace. Bez placení? Samozřejmě. Přeci tu nebude platit. Spropitné však pro slečnu nechal víc, než bohaté.